­

Je to teď móda mít něco s upírem. A když není upír, zaskočí ho vlkodlak, zombie, nemrtvák nebo jiná potvora. Jistě, některé hrdinky je milují zcela platonicky, jiné to berou víc od podlahy, ale všechny svorně jdou na nervy pravověrným vyznavačům fantastiky. Je to proto, že boom paranormálních romancí je tak drtivý? Je to proto, že je to poprvé, co hrdinky v takové míře zaplavily maskulinní svět fantastiky? Nebo je to prostě jen nezvyk?

text: Petra Neomillnerová

petra.neomillnerova@pevnost.cz

Upíři prokusovali hrdla pannám odnepaměti, koneckonců ani takový klasik jako hrabě Dracula pořádnou líbačkou na krk s následným zákusem nepohrdl a Carmilla měla se svou hostitelkou vztah vysloveně romantický, přece jen však v minulosti nebylo „chození“ s upíry tak rozšířené.

V dnešní době ovšem krvesajové a kožoměnci plní střední a vysoké školy, vlastní kluby i autoservisy, ba píšou i brakové romány a celkově se nedrží stranou, no a pokud jde o sexuální chování, jsou to prostě rajdy. Snad kromě Edwarda, který je rajdou poněkud viktoriánskou a poklopec si až do svatby zuřivě chrání. Zato však unyle hledí, toká jak o život a tím komplikuje život těm, kdo jsou zvyklí na vžité kategorie v hájemství fantastiky.

Vina unylé Belly

Kam s příběhem, kde sice vystupují postavy, které spadají do žánrové kompetence, ale zápletka má víc společného s harlekýnkami než s klasickou žánrovou rošádou? Co s příběhem, který je převážně o tom, jestli Jeníček dostane svou Mařenku, alias unylou Bellu? Fanynky šílí a házejí představiteli upíra spodní prádlo, fanoušci zvracejí a vyhánějí podobná díla ze žánrových držav.

Vlastně kupodivu, protože nekonečné díly mnohých sci-fi seriálů také připomínají Ordinaci v růžové zahradě víc, než by se slušelo, ale… jedno ale je tu určitě. Vampýří příběhy totiž nejsou psány „unisex“, míří na čtenářky a hrdinky (kterým se běžná fantastika také nevyhýbá) tu nejsou objektem (což je přece jen častější případ), ale subjektem, který usiluje o odměnu v podobě švarného paranormála. Taková zápletka samozřejmě mužskou část čtenářstva neuspokojí, ale to nevysvětluje zuřivý odpor, který se proti romancím zdvihl ve fandomu.

Nejde tu o literární kvalitu (spousta knih považovaných za klasiku žánru žádné zvláštní literární kvality nemá), spíš o kvantitativní penetraci fantastiky specifickým subžánrem. Paranormální romance mají v knihkupectvích vlastní regál, a pokud jde o filmová zpracování předloh, jdou na odbyt jako horké koláče.

Zdá se, že pravověrné fanoušky uráží, s jakou snadností vpluly mainstreamové náměty do jejich světa a jak drze a samozřejmě se v něm usídlily. Na cony vtrhly pubertální krásky, ale nezajímají se o zkušenosti nestorů, neb tam chodí slintat nad božskými těly vampýrů a cokoli, co necucá krev, je nezajímá, ať už jde o nestory nebo o „tu pravou“ fantastiku.

Až boom skončí, zmizí? A skončí vůbec někdy zájem o vysněné milence, o pohádkové postavy zasazené do našeho světa, o prince, kteří nestárnou, nepovoluje jim břicho a jsou pořád tak nějak hezky a tím nejsprávnějším způsobem nedosažitelní? Je dost možné, že v době, kdy příběhy o služtičce a továrníkovi přestaly fungovat, protože dámy dneska už zpravidla nezůstávají doma ani se nevdávají proto, aby vyvdaly vilu v Troji, je prostě potřeba přeřadit na vyšší rychlostní stupeň, a právě nelidské postavy tomuhle trendu dokonale vyhovují.

Je to únik, jistě. Studium, práce, rodina… Kudy z nudy, kudy ze stereotypu, kde hledat prince? Paranormální romance je servírují, a vzhledem k tomu, že jich je moc, vybere si každá. Romantika, násilníka, Jasoně i Drsoně, francouzského šlechtice i tvrdě pracujícího chlápka, co si jen občas zaběhá v kožešině. Můžete volit podle vkusu, anebo je mít všechny, minimálně v knihovně.

Knižní trh s fantastikou to nakoplo, nakladatelé vyšťárali i starší tituly, které ve své době neměly štěstí, ale teď je stačilo oprášit a vrhnout na trh. Konzumentky jsou nažhavené a při chuti a potřebují pravidelný přísun své lektury, knihy se vydávají a prodávají… samé pozitivní zprávy minimálně pro knižní trh. Nastal však poprask uvnitř ghetta.

Poprask uvnitř ghetta

Žánrová literatura, minimálně v České republice, nemá na růžích ustláno, mainstreamová média ji ignorují, literární kritici šmahem považují za brak a malý trh taky nedovoluje velké „vyskakování“. Mohlo by se tedy zdát, že cokoli, co vnese do stojatých vod trochu vzrušení a podnítí zájem čtenářů fantastikou zatím nedotčených, bude vnímáno pozitivně, ale opak je pravdou.

Může za to nejspíš hermetický přístup, který v českém fandomu přetrvává. Společenství lidí, kteří „hájí tvrz“, navzájem se znají a v bezpečí důvěrně známého prostředí zažívají pocit jisté exkluzivity a spiklenectví, nelibě nese vpád party diametrálně odlišné, stejně jako je do rozpaků přivádí komercionalizace žánru, který byl před revolucí na okraji zájmu a pak prožil své pionýrské časy.

Dospělost, ke které se česká fantastika pomalu blíží, však s sebou bohudík, či bohužel, nese i větší tlak a konkurenci. Už není možné žádat shovívavost nebo si v soukromí domluvených hospůdek klepat na rameno. Je nespravedlivé, že novátorský, pozornosti hodný počin převálcuje další překladová upírárna pro náctileté, nebo je to přirozené? Je třeba to odsoudit, nebo využít, pokusit se podchytit zájem potenciálního publika a nenápadně ho nasměrovat na díla poněkud náročnější?

Pokud použijeme bojovou terminologii, bylo by nejspíš taktické využít sílu protivníka a obrátit ji proti němu samotnému. Těch ulovených dušiček, těch nových čtenářů, které česká nakladatelství nutně potřebují ke svému přežití ve zlých dobách… a těch rozkošných návštěvnic conů. Jen jim holt nesmíte říkat, že to, co čtou, je ptákovina a kdyby zkusily Kryptonomikon… víte, nejspíš ho nezkusí, ale možná právě díky nim bude moci nějaké nakladatelství něco podobného vydat. A proti vkusu není musu, víme?

Dívčí válka

Dívčí válka je něco, co rozhodně nechci svým článkem vyvolat, navíc hranice mezi „opravdovými fantazáky“ a „upíromily“ nemusí být vedena čistě genderově. U Stmívání si sice popláče jen málokterý junák, ale na Anitě Blakeové už leckteré mužské oko spočine s potěšením, a pokud můžu soudit z nakouknutí do připravovaných dílů, na své si při drasticky podrobných popisech orálního sexu přijde nejen oko čtenářovo. Čtenářka pak ocení detailní popis vnadů, jimiž upíři a dlaci různých živočišných druhů oplývají, a to je první rozdíl.

Před masivním vpádem autorek, píšících nejen pro ženské, ale přece jen s myšlenkou na ženské (publikum), se většinou podrobně popisovaly jen půvaby dívčí, a činily tak dokonce i autorky v domnění, že se to ve fantastickém žánru prostě tak musí. Kromě řídkých feministických utopií (které se ovšem většinou nevěnovaly popisům švarných hrdinů) se knihy podřizovaly zájmu mužského čtenáře, autorky si vybíraly za hlavní postavy urostlé barbary a ženy se vyskytovaly v rolích sice důležitých, ale jaksi genderově determinovaných. Koneckonců i stupidní Rudá Sonja se mstí za znásilnění a nevydělává si na chleba jako žoldák.

To dneska by v konkurenci neobstála. Žoldačkou je totiž v dnešní tvrdé době každá druhá, ta vraždí upíry, ta s nimi chodí, ta oživuje zombie, střílí padouchy, prokusuje hrdla… a všechny tyhle dámy sklátí dříve nebo později jednoho z kolegů nebo protivníků (nebo oba či všechny) na lože. Postava „boyfrienda“ je tu důležitá, protože hrdinka je sice hybatelkou děje, ale její milec je ten, koho si čtenářky po nocích představují. Pěkná prdelka a vysvalované bříško zkrátka knihu prodávají, ostatní náležitosti se buď popisují, nebo nepopisují podle toho, na jakou věkovou skupinu kniha cílí. Zatímco třináctkám v zásadě stačí pořádný francouzák u skříněk v šatně, dvacítky už vyžadují milého „v plné palbě“ a připraveného k akci.

No ano, musí se konat taky nějaká ta vraždička, únos, znásilnění či aspoň pokus o ně, ale kromě toho se popisuje i fiží. A je popis fiží horší než popis glocku, zvlášť když je v knize použit za stejným účelem, tedy aby si konzument/ka trochu zaslintal/a? „Jasně,“ řvou teď příznivci Kulhánka, „jasně že né,“ řvou příznivkyně Edwarda. Tenhle problém nemá řešení, moji milí, tak snad jen aby nám pánbů ta nakladatelství zachovati ráčil.

Autorka děkuje Renatě Heitelové za spolupráci při hledání zdrojů.

___________________________________________________________________________

Poznej svého nepřítele aneb abychom je našli

Paranormální romance

Lucie Adamová: série Odstíny života (Nakladatelství XYZ); Lara Adrianová: Půlnoční rasa (Brána); Anne Bishopová: Černé drahokamy (Triton); Christine Feehanová: Sestry Drakeovy (Baronet); Tanja Heitmannová: Zimní měsíc (Brána); Jessica B. Inclánová: Croyants des Trois (Metafora); Alexandra Ivyová: Strážci věčnosti (Levné knihy); Sherrilyn Kenyonová: Noční rozkoše, Milenec snů (Ikar); Shelly Laurenstonová: Pride (Levné knihy); Karolina Limrová: Dvě zrcadla (Host); Jenny Nowak: Vlad Dracula (Netopejr); Amanda Quicková: Paprsky snů (Baronet); Bertrice Smallová: Hetar (Baronet); J. R. Ward: Bratrstvo černé dýky (Baronet)

Pro mládežníky

P. C. & Kristin Castovy: Škola noci (Knižní klub); Cassandra Clareová: Nástroje smrti (Mladá fronta); Andrea Cremerová: Smečka (Knižní klub); Melisa de la Cruzová: Modrá krev (BB art); Kevin Emerson: Oliver Nocturno (Albatros); Becca Fitzpatricková: Zavržený (Egmont); Kami Garciová, Margaret Stohlová: Nádherné bytosti (Knižní klub); Claudia Greyová: Akademie Evernight (Egmont); Eden Maguireová: Krásní mrtví (Fragment); Richelle Meadová: Vampýrská akademie (Domino); Stephenie Meyerová: Stmívání (Egmont); Alyson Noëlová: Nesmrtelní (Argo); Meredith Ann Pierceová: Temný anděl (Albatros); L. J. Smithová: Tajný kruh (Albatros); L. J. Smithová: Upíří deníky (Fragment); Maggie Stiefvaterová: Vlci z Mercy Falls (Argo)

Městská fantasy s romantickou linkou

Ilona Andrews: Kate Danielsová (Fantom Print); Patricia Briggsová: Mercedes Thompsonová (Fantom Print); Laurell K. Hamiltonová: Anita Blakeová (Epocha); Kim Harrisonová: Rachel Morganová (Fantom Print); Charlaine Harrisová: Pravá krev (Baronet); Tanya Huffová: Krevní pouta (Brokilon); Petra Neomillnerová: Tina Salo (Brokilon); Rob Thurmanová: Kal Leandros (Fantom Print)