­

IDORU

William Gibson

text: Jiří Popiolek

KNIHA MĚSÍCE

Román Williama Gibsona Idoru bývá označován za druhý díl série Bridge (prvním je Virtuální světlo). Ve skutečnosti se jedná o samostatné dílo, jež má se svým předchůdcem společnou pouze realitu (skutečnou i virtuální) a dobu blízké budoucnosti. Neodehrává se však v Americe, ale v ničivým zemětřesením zdevastovaném Tokiu.

Hybatelem děje, nikoli však jeho hlavní postavou, je rocková hvězda a celebrita Rez, který se zničehonic rozhodne oženit s „kusem softwaru“, virtuálním konstruktem zvaným idoru, zpěvačkou Rei Toei. Tato událost vyvolá jak mezi Rezovými fanoušky, tak mezi spolupracovníky vcelku pochopitelný poprask.

Čtenář pak sleduje dvě paralelní, pravidelně se střídající dějové linie, které se na konci střetnou ve strhujícím finále.

Hrdinkou první z nich je členka Rezova fanklubu, teenagerka Chia, která dostane od svých kolegyň za úkol zjistit, co za bizarním sňatkem vlastně vězí, a při cestě do Tokia ji čeká nepříjemná srážka s realitou v podobě špionáže, drog i mafie – a doslova jí jde o život.

Chiiným protipólem je Colin Laney, pátrač v datových sítích s unikátní schopností vyhmátnout pomocí „uzlových bodů“ slabá místa i skutečné motivy chování každého člověka. Proto si jej najmou Rezovi poněkud vyplašení spolupracovníci v čele se svérázným bodyguardem a „mlátičkou“ Blackwellem – který je jednou z nejvýraznějších Gibsonových postav vůbec – a dají Laneyovi za úkol zjistit, jestli se za Rezovými činy neskrývá někdo, kdo ovlivňuje jeho myšlení a brousí si zuby na jeho kariéru či majetek.

Gibsonův překotný styl vyprávění, plný nápaditých metafor a vizí, je nezaměnitelný a rozpoznatelný na první pohled. Nejinak je tomu i zde, i když je román primárně zaměřen trochu jinam než na hackerskou komunitu a zločinecké podsvětí rozprostřené ve squatech a slumech – na svět celebrit a masmédií.

Virtuální realita má proto v Idoru podobu trochu komplexnější a přes mnohdy krutě ironický nádech daleko znepokojivější a uvěřitelnější, neboť je přímým nástrojem médií, která v honbě za senzacemi vyrábějí vedle skutečného světa svůj vlastní, v němž je zcela lhostejné, co je pravda a co lež, hlavně když to něco vynese.

Idoru je řemeslně daleko uhlazenější než předchozí Gibsonovy knihy, zároveň však stále nepostrádá onen drajv, typický pro druhou polovinu termínu kyberpunk. Mohl by se tak stát dobrým tipem pro prvočtenáře tohoto žánru.

William Gibson: Idoru

Překlad: Pavel Bakič

Obálka: Tomasz Maroński

Vydal: Laser-books, Plzeň 2010

304 stran, 249 Kč