­

Budiž mi nakopáno do obličeje za to, jak jsem tu kdesi drobně haněl ženské autorky. Vše beru zpět a zcela při smyslech a neovlivněn brokovnicí u spánku prohlašuji: „Ano, i ženské autorky občas dokážou předvést, že mají koule větší než lecjací autoři!“
V případě románu V lesích to platí dvojnásob. Nejen že autorka dokázala na takřka pěti set stranách uhrát velmi solidně vystavěnou detektivku, ale nebála se jít ještě dál, a celé to podmalovala úúúúúžasně depresivně-líbivou „twinpeaksovskou“ atmosférou. Jak to myslím? Tak, jak jsem to řekl. Protože kdo nezná pangeniální seriál Twin Peaks, těžko mu budu vysvětlovat, co mám na mysli. Ať se totiž autorka k čisté fantastice za celou dobu ani jednou nepřizná, neustále jasně dává najevo, že v lesích… v lesích se prostě občas dějou divný věci. A to by se podle mě mělo podtrhnout a vyvěsit na nástěnku. Můžete mi milion šestkrát vysvětlovat, že žádné nadpřirozené úkazy neexistují, stejně jako přízraky, démoni, a jiní šmejdi, ale pak si dáme sraz ve dvě hodiny ráno uprostřed smrků, borovic či modřínů a já vám velice rychle všechny vaše argumenty narvu do chřtánu, a během pěti pikosekund poběžím s plnejma kalhotama domů k mamince.
To je asi i důvod, proč mě tahle kniha tak strhla - jako detektivka funguje ve zcela přirozených mezích (nemusíte se tedy bát, že vrahem je duch Zahradníka), ale už po tři sta stranách zjistíte, že je to přeci jen trochu moc dlouhé. Jenže ta atmosféra vám prostě nedá. Furt vás to bude nutit začíst se do další kapitoly, jen abyste zjistili, jak ta tajemná minulost souvisí s ještě tajemnější přítomností. A naštěstí v závěru dokáže autorka ukázat moc pěkný karty, takže jí tu cukrovou vatu uprostřed nakonec i odpustíte. (Zde mimo jiné přicházejí dva paradoxy, kdy si tak trochu zaprotiřečím. Což dělám často, takže si z toho nic nedělejte. Na pět set stran je tu málo mrtvol, které by zápletku hnaly vpřed. Ovšem na druhou stranu jsem poměrně rád, že se řeší jedna vražda a nenásledují další - prostě mi to všechno přijde tak nějak reálnější, než kdyby vrah během vyšetřování zabil dalších deset lidí. Vyberte si, co vám vyhovuje více.)
Tana Frenchová mě dokázala strhnou prakticky od prvních stran a nezklamala až do konce - z finálního rozřešení případu běhá mráz po zádech, má tu pár opravdu hrůzostrašných scén, skvěle pracuje s dětským vnímáním světa a jako žena výborně zpracovala vztahy mezi hlavními postavami (aby je samozřejmě v závěru románu pěkně rozes...). Kniha V lesích je prostě příklad toho, že se občas vyplatí sáhnout po neznámem autorovi. A že obálka při nákupu roli hraje (to bylo to první, co mě na knize zaujalo). Kriticky si neodpustím, že by knize daleko více slušel klasický hardback 150x210 než velkoformátový 165x235 - je to čistá detektivka, takhle to bohužel působí trochu jako bůhvíjaká intelektuálština. Což opravdu není. Je to jen kurtizánsky dobrý thriller (s drobným fantaskním podmalováním), který rozhodně stojí za přečtení. Jen se ho nebojte.

French, Tana: V lesích (Argo; 2010)
anotace:
Policejní vyšetřovatel v Dublinu Rob Ryan se svou kolegyní Cassií Maddoxovou dostanou na starost případ dvanáctileté holčičky brutálně zavražděné v lese blízko místa, kde si před dvaceti lety hrály o prázdninách tři děti a dvě z nich se už nikdy nevrátily. To třetí, které se vrátilo a které si ale vůbec nic nepamatovalo, je Rob Ryan, jenž si kvůli svému traumatickému zážitku dokonce i změnil jméno. Nový případ, který je čím dál jasněji provázaný s onou starou tragédií, otvírá Robovu hluboce skrytou minulost a každá stopa pátrání vede vždycky do lesa.
Román Tany Frenchové je skvěle zpracovaná psychologická detektivka, zkoumající temná zákoutí pod skořápkou obyčejného života. Strhující atmosférou a skvěle prokreslenými postavami vede čtenáře po neodolatelné cestě spletitými pavučinami zla a ještě dále - k nevysvětlitelnému.
V lesích je její první román za nějž získala v roce 2007 Cenu E. A. Poea.

zcela subjektivní hodnoceni: 90%