­

BOLESTIVÝ DAR BOHŮ

Miliony jehel, špičatých kostí či bambusových štěpin se zabořily do kůže od chvíle, kdy se zrodilo tetování. Miliony ornamentů, obrazců magických, mystických i zcela pošetilých byly vytvořeny, aby žily dál na tělech svých nositelů. Vstupme teď do bzučícího království barev a jehel...

text: Petra Neomillnerová

petra.neomillnerova@pevnost.cz

Jistěže první „kérkou“ vzniklou v dřevních dobách nebyl „old school“ se srdcem probodnutým šípem. Ostatně, tetování měl už Ötzi, jehož mumie byla nalezena v Alpách. Více než pět tisíc let staré tělo muže zdobilo tetování docela masivně: na sedmapadesáti místech. Motivem byly většinou čárky a vlnovky. Zajímavé je, že všechna tetování se nacházela v blízkosti kloubů, které, jak prokázala pitva, byly postiženy artritidou. Zřejmě mělo tehdy tetování „léčebný“ význam a věřilo se, že zmírňuje bolest. Obrazce na kůži se dochovaly i na tělech egyptských mumií (tam byl často používán motiv boha lásky Bese) a zřejmě sloužily jednak k uctění božstva, jednak měly svého nositele zkrášlovat. Egyptské královny si někdy nechávaly vytetovat vousy.

Jiné motivy byly populární u altajských kmenů na Sibiři, tam se preferovaly zejména zvířecí symboly (ryby, tygři, horské ovce). Tetuáž byla zřejmě výsadou vysoce postavených a znakem osobní prestiže. Tetování znali také Asyřané, Dákové, Ilyrové, Thrákové, Keltové, Sarmati a Skythové. Korán ho výslovně zakazuje, z čehož plyne, že bylo známo i na Středním východě.

Tetování bylo značně populární také ve Skotsku. Isidor ze Sevilly popisuje Pikty jako národ, jenž si do svých těl nechává vyrývat barevné obrázky. Mluví o řemeslnících, kteří za pomoci špendlíku a šťávy, získávané z místních trav, vytvářejí „absurdní stopy“ na tělech svých zákazníků.

Zapovězené obrazce na kůži

Zvláštní kapitolou je speciální tetování žen. U některých kultur bylo symbolem poslušnosti, „vlastnění“ ženy mužem, někde mělo naopak zkrášlující význam. Maorky si tetovaly okolí úst na znamení důstojnosti, ženy Ainů si nechávaly „malovat“ kníry a Eskymačky čáry na bradě. Tetovat se nechávali i poutníci, kteří putovali ke Svatému hrobu do Jeruzaléma, a to přímo tam, místními tatéry, jako důkaz, že hrob opravdu navštívili.

Tetuáž znali samozřejmě i staří Řekové a Římané (jak by ne, ti znali všechno). Ti jí označovali zajatce a otroky; často se nechávali tetovat také mladí vojáci. Se zavedením křesťanství však bylo tetování zakázáno, ostatně, zapovídá ho i Starý zákon.

Tradice, na které navazuje evropské tetování, jsou převážně keltské. Keltové připisovali zdobení kůže velký význam (například Římany doslova šokovali svými potetovanými nahými těly), často nenosili šaty, aby nezakrývaly jejich obrazce, jimiž byly obvykle motivy z keltské mytologie.

Pokud mluvíme o tetování, nemůžeme pominout země, kde dosáhlo dokonalosti. První z nich je nepochybně Japonsko. Motivem tetuáží, pokrývajících celé tělo, byly často tradiční vodní symboly – drak, had, kapr – a prováděly se zpočátku hlavně z magických důvodů: měly přinést sílu, odvahu a vytrvalost. Maoři zase používali část své tetuáže jako podpis. Na Havaji byl proces tetování spojen s odříkáváním modliteb, sloužil jako nástroj ochrany. Právě havajská a maorská vyobrazení na kůži patří do skupiny tetování kmenových. Polynésané zase věřili, že se toto umění, které se provádělo například při rituálech spojených s uctíváním vládců, naučili od samotných bohů. Jiné indonéské kmeny věřily, že duše se v netetovaném těle necítí doma. Tetuáž se prováděla i v hinduistických zemích, například v Nepálu, a to zejména z náboženských důvodů.

U původních obyvatel Ameriky byla také velmi rozšířená – sloužila k vyjádření kmenové příslušnosti nebo rodinného stavu. S příchodem Evropanů sice tradice upadla, ale pak byla opět vzkříšena a američtí tatéři z ní čerpají dodnes.

Paluba a kriminál

Z dávných časů jsme se pomalu prokutali až do novověku a ani v něm jehly nezahálely, jen zvuk šamanských bubnů a šeptané modlitby nahradila jiná kulisa. Ne snad, že by námořníci či trestanci měli na tetování jiné požadavky než staří Piktové, ale důstojnost obřadu zmizela a s ní i jeho prestiž.

Tetování se stalo stigmatem, symbolem spodiny, zřejmě i díky vlivu křesťanství, které ho zapovídalo. Ironií je, že námořníci si jako motiv často volili například hlavu Ježíše Krista, kříž a jiné křesťanské symboly. Účel tetování u námořníků byl dvojí. Jednak byla při pádu přes palubu větší šance, že bude tělo identifikováno, nebo že pokud ho někdo nalezne, dostane se mu křesťanského pohřbu. U složitějších obrazců zas námořníci věřili, že oddálí či zmírní bití provazem, které bylo tenkrát na lodích časté.

Tetovat se nechávali také příslušníci cechů pro vyjádření své cechovní příslušnosti (analogie s kmenem) a samozřejmě vězňové. Jejich tetuáž měla skrytou symboliku, často se týkala důvodu, proč dotyčný či dotyčná ve vězení byli, či způsobu, jakým se tam dostali.

Častým motivem byla kočka. V sovětských kriminálech dvacátého století měla tuto symboliku: političtí vězni si je nechávali tetovat na paty, zloději na břicho. Lupiči měli vytetován symbol kočičí hlavy a nápis „Můj dům je moje vězení“. Ženy odsouzené za krádež měly vyobrazenu vzpřímenou kočku s kožešinou a větu „Člověk je divoké zvíře“. Kotě znamenalo, že zločin byl spáchán, když byl zloděj ještě mladistvý. Kočičí rodina označovala příslušnost k rodině zlodějů, a když měla jedna z koček stužku okolo krku, znamenalo to, že členem rodiny byla žena. Kočka byla symbolem zlodějů také na Barmě, kde šla víra v moc tetování dokonce tak daleko, že když takto „vyzdobeného“ zločince dopadli, „oslepili“ jeho vytetovanou kočku žhavým železem, aby mu už nemohla pomáhat. Není třeba dodávat, že zloděj si hned po propuštění nechal tetuáž obnovit.

Používané byly i symboly hracích kostek. Například pětka na kostce znamená „Sám mezi těmito čtyřmi stěnami“. Zločinci se také nechávali tetovat před akcí – mělo to pomoci zdaru podniku.

Něco symbolů z italských káznic

• Motýl s roztaženými křídly: svoboda a útěk

• Vznešený orel s roztáhnutými křídly a vytaženými pařáty: schopnost ovlivnit okolnosti

• Královská koruna: znak autority a ovládání, obvykle doprovází nebo je doplněním jiných motivů
• Had ovinutý okolo meče (s královskou korunou) symbolizuje krevní mstu. Koruna zdůrazňuje vůli a sílu splnit složenou přísahu. Hadí hlava značí, že msta byla vykonána. Místo meče se také had často ovíjí okolo paže.

• Pistole naznačuje schopnost dotyčného používat zbraň a jeho rozhodnutí ji použít.

• Tetování nože nebo dýky je také velmi obvyklé, často bývají vyobrazené jako zaražené do těla svého nositele.

• Váhy spravedlnosti: poměrně jasný význam osobních pocitů k pojmu trestní spravedlnosti se zvláštní narážkou na případ toho, kdo jej má na sobě.

• Požár se závorou: vězení = peklo

• Závory, dýka, kříž: vězení, pomsta, smrt. Osoba je ve vězení (ačkoliv je vinen někdo jiný) a pomstou je míněno zabití člověka.

• Sevřená pěst v poutech a řetězech: nositel je alespoň deset let ve vězení

• Tři tečky podsvětí:

a) policajti a kdokoliv jiný mě sleduje

b) hrob, vězení, třicet let mě neobtěžovat

c) vězeňský hrob, po třicet let se nikdy nedostanu ven

• Tři tečky poblíž očí, uší a úst: nic nevidím, nic neslyším, nic neřeknu

• Růže s trny: tetování udavačů. Podle jiných znak náklonnosti k matce, často doplněný frázemi jako například „Mami, odpusť“.

Dost depresivních vězeňských blues, v příštím díle si povíme něco o léčebném a magickém tetování v současnosti.

Článek vznikl ve spolupráci se studiem Tsunami (www.tattootsunami.cz), které také poskytlo fotografie svých prací.