­

Jaenelle je zvláštní sedmiletá dívenka, kterou její rodina považuje za excentrickou. Ty bláznivé historky, co všem vypráví, její babičku královnu jen utvrzují v tom, že dívka nerozeznává realitu, a proto ji pravidelně posílá do nemocnice pro duševně choré. Jenže ze Šípova se některé děti vrací navždy poznamenané „hodnými strýčky“ a některé se nevrací vůbec. I v Pekle může být líp.

Příběh začíná téměř pohádkově, stačilo by doplnit jen „Bylo, nebylo, za sedmero horami a sedmero řekami...“. Postav přibývá, děj přeskakuje mezi územími a říšemi, rozplétáme rodinné vazby. Jaenellin život se dostává do temných vod a už to není příběh pro děti, jak by se mohlo z věku hrdinky zdát, ale pro otrlejší dospělé.

Autorka svou trilogii označuje jako příběh o lásce a zradě, o magii a záhadě, o cti a vášni a o ceně, jakou je třeba zaplatit za uskutečnění snu. Já to vidím jako poutavé vyprávění plné emocí a nevyřešených vztahů, jednak mezi dívkou a jejími bezradnými rodiči, ale především v ústředním trojúhelníku Jaenelle, Daemon, Saetan.

Není to nic akčního, žádné souboje či bitvy, tady se bojuje pomocí magie, a o to tvrději. Znáte rčení „Kdyby mohl pohled zabíjet...“, tady stačí pouhá myšlenka, když máte silnější drahokamy. Přes všechnu svou temnotu jde ale především o romantický příběh, i když ta romance je zatím v plenkách.

Ukázka z 1.dílu:
„Ty jsi Kněz?“ zeptala se plaše a pohrávala si s prsty.
„Nejvyšš Kněz Přesýpacích hodin?“
Jedno černé obočí se trochu nadzvedlo a přes rty mu přejel
slabý suchý úsměv. „Nikdo mi tak už dlouho neřekl, ale ano, jsem Kněz. Jsem Saetan SaDiablo, Nejvyšší pán Pekla.“
„Saetan,“ řekla, jako kdyby chtěla jeho jméno ochutnat. „Saetan.“ Znělo to jako vřelé pohlazení, citlivé, láskyplné pohlazení. „Hodí se to k tobě.“
Saetan spolkl smích. V minulosti se setkal s mnoha různými reakcemi na vlastní jméno, ale nikdy neslyšel tohle.
Ne, tohle nikdy. „A ty jsi kdo?“
„Jaenelle.“

Bishop, Anne: Dcera čisté krve (Triton, 2010)
anotace:
Co kdyby existovala kultura vycházející z temné strany fantazie? Jakou by měla morálku a měřítko hodnot? Co kdyby tato kultura byla ve své Temnotě velice elegantní a byla by stejně něžná jako výbušná, vášnivá a násilná? Co kdyby ženy byly dominantním rodem, kterému by agresivní a inteligentní muži-válečníci sloužili?
Před sedmi sty lety černá vdova prožila mystické vidění a z pavučiny jejích snů a vizí vzešlo starodávné proroctví.
Nyní se říše Temnoty připravuje na příchod Královny, která bude vládnout mnohem větší mocí a silou než samotný pán Pekla. Ale Královna je ještě mladá, přístupná všem vlivům a korupci.
Kdo ovládá Královnu, ovládá i Temnotu.