DEATH RACE
V posledním čísle časopisu Premiere se objevil přehled filmových hvězd, jak se popasovali s časem. Jeden jediný člověk měl u tří časových údajů (narození, ve formě, nad hrobem…) stejnou fotku s výrazem tak sveřepým, že i John Matrix z Komanda by se před tím, než začne střílet, zeptal jestli neruší.
Jason Statham.
Jason, proč si to nepřiznat, je jediný současný ultra mega super borec a všichni chlapečci s minimem testosteronu, a pokud statistiky nelžou, tak i čtyři procenta holčiček, chtějí být takovými nekompromisními kydliči špatných hochů jako on. Jeho filmy jsou poměrně zajímavým mixem kultovních gangsterek (Podfuck), überakčních výplachů (Zastav se a nepřežiješ) a hovadin (remake filmu, jehož jméno v oparu růžové úcty nezmíním) a jeho postavy jsou…hm. Jeho postavy…Víte…Ono jako to herectví…Už jsem říkal, že je to borec? Namakaný? Sveřepý? Kydlí oškliváky? Tak to jsou jeho postavy. Psychologii stačil jediný pohled na jeho sveřepý (ano, mám to slovo rád) výraz a raději zkusila kariéru náborového pracovníka SS v Izraeli.
Probudit se Superman na jeden den v těle Jasona Stathama, pravděpodobně by skončil na vozíčku a heráku proti bolestem. Jason se jen naštve. Velký herec. A to jsem se ještě nezmínil o hlasu, kterým by určitě mluvila Janis Joplin, kdyby se nenarodila jako holka a v dětství se jí někdo pokusil podříznout rezatým drátem. I věty jako „Miluju tě“ tak zní extrémně výhružně a člověk si k nim automaticky dodává záběry ostření nože, nabíjení zbraní, posilování a extatické palby ze všeho, co může vydávat zvuky začínající na „bum“ nebo „prásk“.
Jason Statham je hlavní hvězda nového filmu Paula W. S. Andersona. Film se jmenuje Death Race, zápletka se točí kolem v budoucnosti organizovaných automobilových závodech vězňů na život a na smrt. Nemá smysl tady řešit, že film, který posloužil jako předloha byl satirou – v dnešní době by pár rozježděných důchodců nevystačil ani na titulek běžící v dolní části obrazovky při půlnočních přenosech z parlamentu. Tohle je prostě film P.W.S. Andersona s Jasonem Stathamem v hlavní roli. Od těch nechcete satiru. Od těch chcete akci a dialogy psané za světla autogenů pomocí pitbulích kostí do smirkového papíru. Chcete se zase cítit na dvanáct a nestydět se za plakát do válečných barev oděného Arnieho a sbírky čelenek ala Rambo.
A to dostanete. Statham je obviněn z vraždy ženy a donucen závodit v Rallye smrti. Odhalí, že za vraždou stojí ředitelka věznice a kydlí. Kydlí autem, kydlí pěstmi, kydlí pohledem. Born to kydling. Hail to the Jason!
Jistě, člověk si skoro říká, že tam nemusely být ty závody, protože Jason řadící rychlost je sice coooooooo (další „o“ doplňujte ještě dvě minuty, jinak vás Jason sveřepě zkope do trianglu) oool, ale sveřeoý Jason kydlící mukly je přece jen ještě trochu víc…asi je to daň americkému kultu AUŤÁKU. No, nevadí. Auta si konečně ošahal už v hezké řádce filmů a tady navíc má na kapotě napalm a kulomet.
Pokud máte pocit, že u Death Race stále ještě můžete přemýšlet, dorazím vaše mozkové buňky sdělením, že závodníkům pomáhají ženské navigátorky. Ty jsou dováženy z ženské věznice pouze na závody a všem je max. pětadvacet, nosí těsná trička a odhalují bříška a ano, všude vystupují zpomaleně, pohazují dlouhou hřívou a jak by řekl Chandler z Přátel, stačí jim jen to, že jdou. Gravitace, testosteron a akční hudba udělá zbytek. Váš intelekt se zatím bude třást hrůzou někde v tmavých koutech vaší mysli a doufat, že si ho nikdo nevšimne a on tak přežije. Jen škoda, že ty holky nejsou na plátně víc a taky mohli být sveřepější…
Když toto všechno dáte dohromady a připočtete božského Iana McShanea (jo, největší cocksucker z Deadwoodu, co má na starost celou tu operaci…) a ledově chladnou Joan Allen v roli nekompromisní mrchy aneb ředitelky věznice, máte před sebou film, který je tak dokonale bezmyšlenkovitý, klišovitý a prvoplánový a vůbec sveřepě , že jen zahýkáte nadšením, nakoupíte zásoby chipsů, coly, pečených prasat, prostitutek a gumových medvídků a pak už se jen díváte.
Druhý den, to už opět budete schopni vyjít mezi lidi, se budete usmívat a tvrdit, že jste byli vážně nadšeni tím, co Zelenka udělal s Karamazovými, případně ti upřímnější, jak je Temný rytíř po filmařské stránce dokonalý a Death Race? Ne, to jsme neviděli, ale zní to jako strašná blbost…
V soukromí vám pak začne docházet (ale ze strachu, aby jste se pak neprobudili s Jasonovým sveřepým obličejem nad sebou to raději budete ignorovat), že jste se nechali opít rohlíkem. Protože celý Death Race je vlastně dokonale prodané nic, které byste bez Jasona, McShanea a dvou tří scén nekompromisně odstřelili jako něco, co má přes veškerou sveřepost hodnotu sáčku na popcorn.
Samotné rallye sice nabídne počítačové ikonky a pár hezky krvavých efektů, ale jeho organizace je napínavá asi jako rallye pískoviště – panelák v podání Zdeňka Trošky. Dvě prostředí, nula překvapení a co má sakra znamenat to monstrum na kolech likvidující soutěžící? To by přes bookmakery nikdy neprošlo!!!
Postavy jsou jen od toho, aby se kydlili a ve správný čas změnili strany (což pobaví hlavně u černošského Jasonova protihráče – ten sice vraždí pro každou blbost, ale v závěru je to klaďas jak vyšitý). Proč? Protože v těhle filmech se to prostě takhle dělá. Proto. Je to postě sveřepé pravidlo. A samotný Jason se nám až moc schovává za volant. Má tam sice perfektní scény, ale na úvodní představovačku a hlavně nástup na celu (mrkněte do komiksu Lobo v řetězech a máte jasno, Jason dokonce pronese i tu samou hlášku) to prostě nemá. Ale o tom jsem už psal výše.
Death Race prostě logiku děje, ponor do nitra postav a originalitu neposlalo do háje. Ono ani netuší, že něco takového existuje a jako všem slabým duchem, i jemu patří království nebeské spokojených diváků. Hlavně díky sveřepému charismatu Jasona Stathama a – pozor! – díky režisérovi.
Protože Anderson tohle umí. Za málo peněz hodně muziky a co nejdál od umění. Nablýskané, energií sršící béčko, vysoustružené na efekt. Všechny chyby filmu vám nakonec dojdou, ale bude vám to po dobu jeho sledování jedno. A to klidně několikrát v řadě. Komando jsem na začátku nezmiňoval náhodou. Death Race má našlápnuto k tomu být jeho obdobou v tomto desetiletí.
Za tím si stojím stejně sveřepě jako Jason.
70%, za všechnu tu sveřepost a kydlení níž jít nemůžu. Navíc je tam rozmašírovaná hlava. Pravda, osmdesátá léta se nám už nevrátí, ale každá brutalita dobrá.
