Veřejný profil obyvatele Elinor

Elinor

Kathryn Lasky: Legenda o sovích strážcích I - V zajetí

Autor: Elinor
Přidáno: Před rokem, Vzkazů: 15
Hodnocení:
5/5Hodnocení: 5.00/5 (hlasováno 5x)

Malé sovy to rozhodně nemají snadné. Musí poslouchat rodiče, vycházet v dobrém se sourozenci, učit se, učit se, učit se… a hlavně nevypadnout z hnízda.

Právě poslední zmiňované se podařilo Sorenovi. Pravda, ON za to nemohl, ale přesto jsou jeho šance na přežití mizivé. Jako správný hrdina je však zachráněn, naneštěstí tajemnými únosci sovích mláďat a vajec, kteří jej odvlečou do své základny, vzletně nazývané školou pro soví sirotky.
Následuje pořádné protažení vzdělávacím ústavem, který jako by utekl ze stránek průměrné antiutopie, několik zásadních odhalení, útěk – a především nutnost zodpovědět si na otázku „a co dál?“. To vše v rouše příběhu pro (malé) děti. Šílenost?

Ne. Pouze první část cyklu Legendy o sovích strážcích, který se v USA dočkal patnácti dílů. Podle mého názoru se jedná o specifickou kombinaci Orwellova 1984, muminků a učebnice biologie. Ale klobouk dolů, autorce se z toho podařilo vytvořit fungující celek, který vás plně vtáhne do děje.

Asi nejvýraznější kladnou stránkou V zajetí jsou samotní hlavní hrdinové, Soren a jeho malá kamarádka Gylfie. Sympaticky milí, optimističtí, odhodlaní, neztrácející nervy – prostě pozitivní vzory. Přesto působí životaschopně a i ve chvílích, kdy z nich padá nějaké to morální poselství. Nutno dodat, že takových okamžiků mnoho není. Kathryn Lasky před mluvením dává přednost názorným ukázkám, a v těch mají výraznější roli některé ze sov, s nimiž má naše dvojice tu čest se setkat ve svaté Aegolii. Ať už v dobrém, nebo v tom špatném.

Dalším silným rysem je potom popis života sov. Autorka se v rozhovorech opakovaně přiznává ke své fascinaci těmito opeřenci, a v Legendě o sovích strážcích to opravdu nelze přehlédnout. Její sovy nepřebírají víc lidských rysů, než je pro psaní příběhu pro děti nutné, a čtenáři se naopak nenásilně dostává detailů o jejich životních a stravovacích návycích.

Pokud jde o zápory – mnoho jich není. Většina z nich se týká prostředí. Na jednu stranu se mluví o sovích královstvích a celkově se zdá, že dominantním živočišným druhem jsou sovy. Na druhou stranu, v knize postavy své druhy označují latinskými názvy, padají zmínky o knihovně, vyskytují se bojové návleky na drápy… poslední dvě věci jsou sice v rámci příběhu taktně zakamuflované a okecané, ale přesto praští detailistu do oka.
Dalším problémem je také nevyrovnanost. Najdeme tady pasáže mrazivě podané jako vymývání mozku hlavním protagonistům, nebo utěšování jednoho ze společníků, jemuž záporáci před očima sežrali bratra, že byl jediný koho sežrali, a zbytek rodiny mu „pouze“ vyvraždili. Přitom se V zajetí svým jazykem a stylem přímo vnucuje jako ideální čtení na dobrou noc.

Samotný příběh plyne ve vcelku slušném tempu a bez zadrhávání. Člověk se dostane na konec, ani pořádně neví jak, a nezbývá než čekat na další díl. Protože tady se vše jen a pouze rozehrává. Jak se může náhodně se seskupivší skupinka mladičkých sov za pomoci prastaré legendy (v kterou věří spíš ze zoufalství a která pro ně do té doby znamenala především zdroj inspirace, když šlo skutečně do tuhého) pokusit zastavit mocnosti připravující se na tažení s cílem ovládnout svět?

České vydání prvního dílu se objevilo na trhu souběžně s filmem natočeným na motivy prvních tří dílů série, a nijak se to nesnaží maskovat. Proč také; nezastírané spojení bezpochyby přitáhne značné množství zájemců. Je ovšem otázkou, nakolik si nadšený divák dokáže užít knihu – a do jaké míry znalosti z filmu mohou pokazit dojem z četby. Podle mé zkušenosti… dost. Celkem vzato: Kathryn Lasky vytvořila pozoruhodný příběh nejen pro děti. V každém případě platí poznámka Sorenova otce pronesená v úvodních kapitolách k mláďatům: „Legenda je příběh, Klude, který začneš cítit v předžaludku, a postupně se z něj stane pravda ve tvém srdci. A možná z tebe udělá lepší sovu.“


Lasky, Kathryn: Legenda o sovích strážcích I - V zajetí (Mladá fronta; 2010)
anotace:
Bolek se narodil ve hvozdu Tyto, království sov pálených. Mezi pokojnými lesními velikány však číhá zlo, které chce rozbít mír v jejich říši a navždy změnit Bolkův život. Bolek se po únosu dostává do temného kamenného bludiště, školy svaté Aegolie. Tuší, že o vzdělávání sovích mláďat tady nejde. S kamarádkou Gelfkou usoudí, že jedinou možností útěku je cesta povětřím. Aby unikli, budou se muset odhodlat k něčemu, co ještě nikdy v životě nezkoušeli: k letu. A tak začíná jejich dobrodružná cesta za svobodou, na níž se setkají s novými přáteli, pokusí se zjistit pravdu o tajuplném spiknutí a zachránit soví svět před strašlivou hrozbou.

http://www.daemon.cz/img/obal/hirez/14331.jpg

----------

recenze byla uveřejněna na webu fantasya.cz


Publikováno v tlupách: Pokec pro autory, Vlastní tvorba, promiňte, že čtu, Fantasya

Seznam vzkazů

  • Elinor
    to Wojta:

    já to taky tak neberu a nesnažím se tě přehádat - u literatury zvlášť mi přijde zvláštní věřit na (kýmkoli vlastněný) patent na pravdu. :-) Ale s tím Orwellem něco uděláme, hned, co budu znova na řadě v jistém čtenářském klubu - teď 1984 do výběru nenacpu. xD

    Elinor - Před rokem
  • wojta
    to: Elinor

    Je mi 30 a ještě stále jsem to nečetl. Se kurtizána stydím.
    Nehádám se, motivů je tam spousta, jen je to na můj vkus příliš dětský.

    wojta - Před rokem
  • Elinor
    to Wojta:

    no, místy mi to fakt připomínalo Orwella a z roku 1984 jsem měla jednu dobu noční můry (njn, četla jsem to poprvé v nějakých 8 letech)

    Elinor - Před rokem
  • wojta
    to: Elinor

    Hororových prvků není pro děti nikdy dost.

    wojta - Před rokem
  • wojta
    to: Potan

    Áááááááááááaaaaaa..... Resty, resty, resty. Soví strážci byly mikroskopický, šly se přečíst za večer. Což Metro ne. Ale já se polepším.

    wojta - Před rokem
  • Potan
    2 Wojta

    Kdybys radši zkusil číst to Metro jak si mi slíbil... :D

    Potan - Před rokem
  • Elinor
    to Wojta:

    Ona to je knížka IMHO pro mladé čtenáře (osobně bych cílovou skupinu viděla jako děti od 8 do 12 - 14 let), i když jestli ses dostal do Svaté Aegolie, tak tam je možná na děti příliš hororových prvků. :-)

    Elinor - Před rokem
  • wojta
    to: Elinor

    Zkusil jsem a na straně 50 to vzdal - příliš dětské, příliš jednoduché, příliš bez humoru. Pro mladé čtenáře ale ideální - má to nápad, spád a obr písmena. A nemyslím zle. Jsem mizerný čtenář.

    wojta - Před rokem
  • wojta
    to: Elinor

    Jasně, ale cokoliv srovnáme s „Dalekou cestou za domovem“, se může jít zahrabat. Mount Everest prostě nějakou tou Sněžkou neoslníte. Já byl každopádně z netopýrů nadšen, tedy minimálně z té první knihy, druhá už mi přišla slabší a kolem třetí kroužím a kroužím a kroužím...

    wojta - Před rokem
  • Elinor
    to Wojta:

    Díky! Za komentář, za doplnění, za titulku i za tip. Netopýří sérii jsem nečetla, respektive jsem kolem ní dlouho chodila jako kolem horké kaše a po opatrném vyzvídání, jaké to je, se mi dostalo od čtoucího okolí dosti negativních referencí (hlavně ve srovnání s Dalekou cestou za domovem) - nejspíš to ale přehodnotím a pak napíšu na pevnost dojmy.

    Elinor - Před rokem
  •