­

Jak to celé začalo

U tvorby knihy jsme nebyl, ale z dobře utajených a zcela nevěrohodných zdrojů jsem dostal informace, že psaní knihy probíhalo formou brainstormingu. Celý proces prý vypadal zhruba takhle:

Nejmenovaný hřbitov, nejmenovaný den, extra temná bezměsíčná noc

Na mramorovou desku hrobu unaveně usedá Mistr. Celé týdny rozsíval po mnoha městech tajná znamení na nárožích, v podřadných putykách a na veřejných záchodcích. Jeho snaha však přinesla své ovoce. V půlkruhu před ním se shromáždili žáci, kteří vyslyšeli volání těchto naléhavých znamení.

Mistrův obličej se utápí ve stínu kápě, nestojí o to, aby ho někdo poznal. Po chvilce promluví zvučným hlasem: „Žáci moji, povolal jsem vás, neboť nadešel čas dalšího velkého projektu. Je třeba na svět přivést další knihu! Očekávám vaše nápady!“. „Já myslím, že by to mělo být o upírech! A hlavní hrdina by se měl jmenovat Edward!“; vykvikla nadšeně kyprá dáma středního věku. Mistr zachmuřeně přikývl: „Jo, upíři teď frčej, může bejt. Co dál?“ „Mistře, co vykrást ty nejúspěšnější knížky co u nás vyšly? Třeba Kulhánka? Co tam nafrkat nějaký horsňáka jako hlavního hrdinu, spoustu zbraní, nějaký to děcko a tunu krve a vnitřností?“, ozval se nesměle student s lennonkami na nose. Ze širokého rukávu se vynořil ukazováček a namířil na studenta: „Není to sice vůbec kreativní, ale proč ne? Krev a střelivo snad nikoho nezabijou. Teda, aspoň v knížkách.“; dodal Mistr po chvilce přemýšlení. „A když už jsme u toho vykrádání, mohl bych ukázat i tomu parchantovi Kopřivovi, kdo je králem žánru. On že umí napsat lepší Peklo než já? Pcheee!“ „Já bych tam přihodil nějakou super erotickou scénu!!“, zakvílel nadšeně uhrovatý puberťák. Mistr k němu zamyšleně popošel a poté z jeho rukávu vykoukla hlaveň pistole. „Zamítá se, a tohohle někam ukliďte, neosvědčil se.“ Prásk! Po výstřelu následovalo několikaminutové trapné ticho. Mistr se nervózně rozhlížel po svých žácích, ale nikomu zrovna nebylo do řeči. „C..co třeba, ehm, no, například esesáci? Každej, kdo ve svý knize zabije nějakýho esesáka si myslím že je jakože cool borec, ne?“, pokusil se přidušeně o svojí chvilku slávy mladík v triku se symbolem Captaina Ameriky. Než stačil mistr odpovědět, ozvalo se z jednoho z hrobů škrábání a podivné skřeky. Mistr ani žáci na nic nečekali a dali se na útěk.  V momentě, kdy už byli všichni dávno za vraty hřbitova a mířili ke svým domovům, se nadzvedla náhrobní deska, zpod které vykoukla polozetlelá zombie. Rozhlédla se a poté si smutně pomyslela: „Škoda, i já jsem chtěla být v té knížce, vypadá to na pořádný šlágr!“ Rozpačitě pokrčila rameny a vydala se rozporcovat zastřeleného uhrovatého chlapíka.

A jak to pokračovalo

Mnoho vody uplynulo a velké množství ledovců roztálo díky globálnímu oteplování, ale hřbitovní konzultace nakonec přinesla své ovoce. Bohužel, jak Mistr, tak i žáci nějak pozapomněli, že dobrá kniha by měla mít i dobrý obal. Bohužel, upír na obálce vypadá jako by měl místo hrudi hranatou krabici a anotace vůbec nekoresponduje s obsahem knihy. Naštěstí vše s přehledem zachrání vnitřek.

Hřbitovní debata byla, zdá se velmi plodná, neboť Mistr známý široké veřejnosti pod pseudonymem Jiří Kulhánek (samozřejmě, jeho pravá identita zůstane i nadále utajena!) vyždímal nápady svých žáků do poslední kapky, a to samozřejmě bez nároku na jakékoliv autorské honoráře. Kniha je tedy zcela očekávaně prošpikována zabíjením a řežbami, kterých je místy možná až zbytečně moc, hláškami a humorem, které jsou naopak místy poměrně nedostatkovým zbožím (ale scéna ze závěru knihy, kdy se hlavní hrdina snaží vrátit jednu velmi netradiční trofej na její místo dodá humoru na půl knížky), a příběhem, který postupně dotváří retrospektivní střípky. Čtenář od první chvíle vůbec netuší, do čeho to zase hlavní hrdina tentokrát spadl.

Starší knihy, které nasadily laťku proklatě vysoko, se bohužel překonat Vyhlídce na věčnost nepodařilo, ale bylo to skutečně o fous. A o tom, jestli se podařilo překonat Asfalt, nechám raději prostor diskutujícím, neboť by mě mohli Mistrovi žáci najít a provést nepěkné věci s mými kostmi a orgány (čímž nepřímo naznačuju, že o této tezi nejsem zcela přesvědčen).

Snad jsem opravdu neprozradil mnoho, a proto už jen jednu větu závěrem: těšte se, je to tak trochu crossover!

Pozn. Autora: Neberte to jako recenzi, je to jen takový můj výlev. Člověk by chtěl říct tolik věcí, ale nechce kazit radost všem těm, na které tahle kniha teprve čeká. Ale ven to muselo!


Kulhánek, Jiří: Vyhlídka na věčnost (Crew; 2011)
anotace:
Žijí mezi námi - známe je z televize, z rozhlasu i z novin - mluvčí. Ovšem pouze jeden z nich je pan Mluvčí, ale na toho v hromadných sdělovacích prostředcích nenarazíme. Pan Mluvčí totiž příliš nemluví, pan Mluvčí pouze vyřizuje vzkazy, a když s tím začne, slunce skryje tvář a pohřební služby přecházejí na dvojsměnný provoz.
Trojsměnný.